Zpráva od našeho korespondenta (anonymního reportéra) Profesor Andreas Nerlich, patolog z Ludwig-Maximilians-Universität München, nedávno vedl mezinárodní výzkumný tým, aby dokončil podrobnou studii 280-letého-starého „vzduchem vysušeného kněze a vesničky Brasenstein v mumii St Thomas v kostele U Thomas of St. Rakousko. Studie poprvé odhalila nezaznamenanou technologii uchovávání rakví, která narušuje tradiční chápání evropských pohřebních balzamovacích technik v 18. století a poskytuje drahocenná fyzická vodítka pro studium starověké evropské historie pohřebnictví.
Uvádí se, že tato mumie, místně známá jako „kněz sušený na vzduchu-“, byla uložena v rakvi v suterénu kostela. Jeho identita byla potvrzena radiokarbonovým datováním a historickými archivy jako Franz Xaver Sidler von Rosenegg. Tento kněz, narozený v roce 1709, byl poslán sloužit jako farář do St. Thomas am Brasenstein ve věku 31 let a náhle zemřel v roce 1746 ve věku 37 let. Jeho tělo bylo uloženo v suterénu místního kostela a nečekaně uchováno dodnes, což se stalo zdrojem dlouhé{8}}existující legendy o „zázraku oblasti“.
Tato studie vyvrátila dlouho{0}}kolující „legendu o otravě“. V roce 2000 objevili vědci z Vídeňské univerzity pomocí rentgenového vyšetření kruhový objekt o velikosti asi 1 centimetr v levé dolní části břicha mumie. V té době se spekulovalo, že jde o „jedovou kapsli“, což vyvolalo spekulace, že kněz byl otráven. Nejnovější výzkum z roku 2025 však ukazuje, že předmět je ve skutečnosti skleněná korálka z mnišského oděvu, která s největší pravděpodobností nešťastnou náhodou spadla do břišní dutiny při balzamování, nikoli nádobka s jedem.
Pomocí různých metod, jako je CT skenování a částečná pitva, výzkumný tým objevil hlavní tajemství vynikajícího uchování mumie-jedinečné metody balzamování výplně konečníku. Na rozdíl od tradiční balzamovací metody otevírání hrudní a břišní dutiny k odstranění vnitřních orgánů jsou hrudní a břišní stěny této mumie zcela neporušené. Vědci z jeho břišní dutiny vytáhli velké množství jedlových a smrkových dřevěných třísek, úlomků větví, ale i lnu, konopí, vyšívaného hedvábí a dalších látek, objevili také stopy chloridu zinečnatého, stopy arsenu a mědi. "Všechny výplňové materiály byly zavedeny konečníkem, který nejen absorbuje tělesné tekutiny a zabraňuje kolapsu trupu, ale také udržuje celistvost tělesného vzhledu," uvedl ve výzkumné zprávě profesor Nerlich s tím, že tato metoda balzamování je vůbec první svého druhu objevenou v historii lidstva.
Vědci spekulují, že původním záměrem tohoto speciálního balzamování bylo umožnit přepravu Sidlerova těla na dlouhé vzdálenosti zpět do jeho přidruženého opatství Waldhausen k pohřbu. V Evropě 18.-století chyběly moderní chladicí technologie. Antibakteriální a vysušující účinek chloridu zinečnatého a funkce dřevěných třísek a tkanin pohlcující vlhkost- mohou účinně oddálit hnilobu těla a vyhovět potřebám přepravy na dlouhé-dopravy. Kvůli dopravním překážkám způsobeným válkou o rakouské dědictví nebo z jiných neznámých důvodů však nakonec nebyl plán přepravy realizován a tělo zůstalo v rakvi v suterénu kostela 280 let.
Kromě unikátní technologie balzamování studie také identifikovala Sidlerovu skutečnou příčinu smrti. CT skeny ukázaly typické tuberkulózní léze v jeho plicích, s pravou plící přiléhající k hrudní stěně a bránici a mnohočetnými kalcifikačními body a tuberkulózními dutinami uvnitř. V kombinaci se stopami kouření uhlíkových usazenin nalezených v histologické analýze výzkumníci potvrdili, že Sidler zemřel na chronickou tuberkulózu. Dlouhodobé-kouření a pokles kvality stravy v důsledku války v posledních letech jeho smrti urychlily jeho smrt.
Reportér se dozvěděl, že tento objev nejen zaplňuje mezeru ve výzkumu starověké evropské technologie balzamování, ale odráží také jedinečnou rakouskou pohřební kulturu. Podle příslušných rakouských pohřebních předpisů, ať už se jedná o kremaci nebo pohřeb v rakvi, musí být tělo uloženo na veřejném hřbitově. Mezi nimi musí být ke kremaci spolu s tělem použita i rakev a vyvolávací cena rakve z borového špalku je asi 900 eur. V Rakousku není rakev pouze schránkou na tělo, ale nese i místní historické tradice a humanistické koncepty. Rakev a mumie ve vesnici St. Thomas am Brasenstein jsou živými svědky této kultury.
V současné době výzkumný tým zveřejnil příslušné výsledky výzkumu v časopise Frontiers in Medicine. Vědci uvedli, že tato metoda balzamování rektální výplně mohla být v Evropě 18.-století relativně běžná, ale nebyla objevena, protože většina těl se rozložila. V budoucnu budou dále studovat rozšíření této technologie balzamování, aby poskytli větší podporu pro obnovení kontextu vývoje moderního evropského pohřebního řemesla. Mumie „na vzduchu-vysušeného kněze“ bude stále zachována v suterénu kostela v St. Thomas am Brasenstein a stane se důležitým kulturním symbolem spojujícím minulost a současnost v této oblasti.
